„Undergroundový muzikál“ v Absintovém klubu Les, nebo možná spíš kabaret, který režíroval a scénář pro něj napsal Tomáš Vůjtek, se inspiruje údajně skutečnou spoluprací herce Vítězslava Vejražky s StB. Ta byla založená na ochotě tohoto pohledného barda svádět určené ženy, nalákat je k souloži před skrytou kamerou a získat tak pro StB kompromitující materiál. Je opravdu těžké si představit, jak mohly vypadat oficiální domluvy mezi ním a policisty nebo samotné schůzky s ženami, a co se při nich herci asi honilo hlavou. Tvůrci si pohrávají se zvědavostí, kterou tento fakt vyvolává, a průběh celé akce s nadsázkou rekonstruují. Šéf činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěch Štěpánek a Kostas Zerdaloglu v rolích funkcionářů, kteří herci zadávají úkoly, tvoří k dění odlehčené pozadí. Žertovně si celou dobu pohrávají s pomyšlením na to, jaké instrukce asi Vejražkovi (v inscenaci však herci jménem Slávek Novák) dávala Strana. Jejich hra je srovnatelným zdrojem veselé nálady jako „undergroundová“ kapela složená z máničkovských muzikantů, která představení naživo doprovází.

To podstatné se odehrává mezi publikem a Přemyslem Burešem, který tu ztělesňuje Slávka Nováka. Jeho hluboký hlas a schopnost působit charismaticky a elegantně dokáže podráždit první signální a vyvolat nespočet silných nostalgických asociací. Jestli tato inscenace něco skutečně nabourává, tak je to především sentimentální úcta ke kultu „velkých bardů“ české minulosti, tendence roztát a ustoupit před starosvětsky noblesním vystupováním a před „krásně pronášenými velkými pravdami“. Střet vysoce trapných situací, v nichž lze Slávka Nováka sledovat, a schopnosti jeho interpreta působit doopravdy podmanivě, může zapůsobit jako žíravina leptající sklony nekriticky podléhat samoúčelnému patosu. V České republice, kde z rádia neustále znějí banalizované citace velkých bardů i některých herců, již se je snaží napodobovat, je nejspíš třeba takovýchto pokusů napomoct lidem k návratu nohama na zem.

Bára Etlíková