Tři sestry inscenované Komorní scénou Aréna jsou opět titulem, který perfektně vyhovuje poetice souboru. Když půjdeme postupně, už Davidova scénografie dokonale přispívá k svrchovanosti celku. Celý prostor jeviště zaplňují malá zákoutí, jež tvoří vždy stůl a kolem něho několik, křesel nebo pohovek. S každým dalším dějstvím se prostor vyprazdňuje, přesně v logice vyprchávání rodinného ducha domu tří sester a jejich bratra Andreje. Dům Prozorovových se proměňuje s příchodem Nataši.

Právě v postavě Nataši (milé Andreje a později jeho ženě) lze najít interpretační klíč k celé inscenaci. Představitelka Nataši Kristýna Leichtová hraje oproti zbytku souboru trošku jinak, příznačně se jedná o hostující herečku, což je skvělý nápad a výborně režii vychází. Nataša je v jejím podání afektovaná a očividně předstírá svoji vřelost ke zbytku rodinu, ve skutečnosti je krutá, chladná a nízká.

Zbytek souboru si drží svoji již tradiční skvělou souhru a vytváří výjimečnou atmosféru v sále. Už v prvním dějství na oslavě jmenin Iriny po příchodu podporučíků soubor ukazuje, jak na sebe slyší. Celková nálada inscenace i díky tomu zcela přirozeně balancuje na hranici komiky a tragiky – v pravdě čechovovském žánru tragikomedie a lze ji zařadit do linie inscenací A. P. Čechova, při který se divák směje a zároveň mu mrazí.

Závěrem bych rád zmínil divácký ohlas, který mi včera přišel naprosto mimořádný – hlediště bylo perfektně naladěné na tento způsob inscenování a výborně se bavilo. Pro mě osobně byly však Tři sestry další z nudných variací na to, co jde Aréně nejlépe – nechci tím inscenaci nijak snižovat, Aréna svoje kvality má, ale jsou omezené pouze jedním směrem, konec konců jako u každého vyprofilovaného divadla.

Jan Doležel